V kuchyni je zbytečně mnoho polic a málo uzavíratelných skříněk. Zkusím tedy z polic udělat uzavíratelné skříňky. Takhle nějak vypadala kuchyně původně:

Mým cílem je vlevo dole udělat na výšku dvou polic skříňku a nahoře vlevo i vpravo udělat skříňku na výšku jedné police, s otvíráním nahoru. Trochu problém je, že vlevo nahoře jsou ty police strašně křivé. Takto vypadá vodováha, když je rovně (a to o polici níže je to ještě křivější):

Takže nakonec se rozhoduju udělat nahoře tu skříňku jen v pravé části, kde je to relativně rovně. Materiál mám nakoupený a jdu se do toho pustit. Z jedné zbylé police (nahoře jí neptřebuji) udělám podlahu a pak je potřeba udělat ve spodní a horní části skříňky lišty. Navíc je potřeba odřezat přečnívající roh u té prosklené skříňky vpravo dole. A pak už pokračuju dvířky. Dílnu jsem si udělal venku, ať nemám chatu plnou pilin. A jde to docela dobře, na to, že jsem to nikdy nedělal, naštěstí se dnes dá všechno vygooglit :-)

Dvířka dělám z bukové sprárovky, mám v plánu jen ošetřit lněným olejem, protože už jsem ho před časem na něco použil a líbí se mi, jak je to jednoduché a přitom to hezky zvýrazní barvu dřeva. U toho buku je to zvýraznění ale ještě lepší, než jsem čekal. Schválně jsem udělal fotku, kde je tím olejem ošetřena teprve půlka, takže je ten rozdíl hezky vidět :)

Následně jsem pokračoval dvířky vpravo nahoře. Tam byl asi největší problém v jednom člověku je přidělat na panty, chtělo by to o ruku víc. Ale nakonec se, myslím, vše docel povedlo :)

Aby bylo na čem opékat buřty, tak jsem minulý týden v pátek založil ohniště. Které se rozhodně osvědčilo, návštěvy si opékačku také pochvalují. Není nad to sedět venku, když už i počasí přeje. Ale i tento víkend jsem dostal chuť na pár buřtů, takže jdu rozdělat oheň.

Tento víkend jsem tu o den dřív. Vzal jsem si na pátek dovolenou, protože končí hájení dravých ryb, tak abych si zahájenou pořádně užil. Ve čtvrtek večer ještě chystám vercajk, včetně nějakého nového prutu a tak. Když tak sedím v pokoji s novým prutem v ruce a zkouším jeho pružnost, tak nějak neodhadnu vzdálenost od PC monitoru a špičkou do něj poněkud švihnu. No, nepřežil to úplně ve zdraví.

Ale co, část obrazovky je neporušená, takže nemusím hned letět shánět nový.

No a co zahájená? Jako docela jsem si to užil, i když Labe v okolí není úplně nejpřístupnější. Nachodil jsem hafo kilometrů a na většině míst se k vodě prakticky nedá dostat, jak jsou tu dost vysoké břehy. Ale pár hezký míst jsem našel. Zkoušel jsem i jedno slepé rameno labe, ale tam ani ťuk, ale celkově nějaká ta drobotina reagovala, malý bolen, okouni a hlavně hodně tloušťů. Několik věcí mi ale putování kolem vody poněkud zkomplikovalo. Nejdříve jsem si chtěl zkrátit cestu od toho slepého ramene k řece podél pole. Ale cestička vedla do ztracena, takže jsem se pak asi 100 m brodil vzrostlým obilím. Potom dál cestou okolo nějakých chat jsem se potkal se psem. Patrně nějaký kříženec, středně velký, s hubou rotvailera. Ten se postavil doprostřed cesty a dost přesvědčivě tvrdil, že je to jeho teritorium. Vrčel a štěkal opravdu dost výhružně. Stáli jsme proti sobě tak 2 metry, naštěstí jsem měl v ruce podběrák, takže jakýsi pocit, že když se do mě pustí, budu se mít čím bránit. Ale jako i tak ta minuta, dvě, než si ho přišel odtáhnout majitel, byla docela dlouhá :-) Pokračoval jsem tedy v rybaření, až jsem se dostal na místo, kde byl travnatý svah směrem k hladině, na něj jsem se postavil a začal chytat. Po chvíli jsem zjisitl, že je půda po uplynulých deštích o chlup víc promočená, než jsem myslel. Obě nohy současně se mi začaly rozjíždět směrem dolů k řece, až jsem neudržel balanc, spadl na prdel a i přes brždění rukama, nohama se sunul dál, až do vody :-) Ve vodě bylo v těch místech hezké blátíčko, takovéto, jak se do něja nohy zaboří a není pak vůbec jednoduché je vytáhnout :-) Ale nakonec se zadařilo se z vody nějak vyhrabat a pokoušet se tím svahem dostat zase nohoru. Ovšem ani poloha na kolenou a loktech nebyla dostatečná k překonání kluzkosti toho svahu. Nahoru jsem se tedy musel doslaova vyplazit. Terén u řeky vypadal, jako by ho rozrylo stádo prasat a já jsem vypadal jako to prase, komplet od bláta :-) Tímto tedy rybaření končím a vracím se zpět na chatu, mám to tak 5 km odsud. Cestou je naštěstí most, pod kterým je dobrý přístup k řece a do řeky (a není tam žádné bláto), takže tam dávám celkovou koupel. A když už tam jsem, tak ještě párkrát nahodím. Tloušti tady docela hezky berou :-) Už čistý tedy pokračuju domů a jsem rád, že jsem rád, trošku mě ta rybářská vycházka zmohla :)

Umístění chemického záchodu v zadním pokoji je fajn, ale asi by bylo lepší ho přemístit na místo nefunkčního záchodu. Přeci jen, pokud přijede někdo na návštěvu a bude obývat ten pokoj, tak by mu nemuselo být úplně nejpříjemnější, kdybych si tam ráno přišel posedět.

Musím se tedy nejdříve zbavit toho co tam je. Sundat mísu není žádný velký problém, to je za chvilku. Akorát kovová odpadová roura se bude muset nějak odříznout. Vede pod chatu a následně ven směrem k jímce. Pod chatou to ale v tomto místě není moc vysoké, veškerá práce tedy musí probíhat v poloze ležmo, což není tak pohodlné, jak se může zdát :-)

Beru flexu a jdu řezat. Po naříznutí trubky zkrz z ní začne vytékat obsah, který jsem takhle vysoko nečekal. Takže už neležím pouze v prachu a špíně, ale tak trochu i ve sračkách. Ok, jdu řezat výš. Jde to dost pomalu, ta trubka má stěny silné 10mm (jak později změřím) a tak u flexy ubývají rychleji kotoučky, než materiál té trubky. Ve chvlíli, kdy jsem zhruba ve třetině řezání (a několik kotoučků je fuč), tak zjišťuji, že jak je ta trubka blízko zdi, tak se dál flexou už prostě nedostanu, není tam dostatek místa. Po chvíli přemýšlení, jak pokračovat, vyrážím do Hornbachu koupit pilku na železo a zásobů listů do ní.

S pilkou na železo to jde překvapivě lépe, než jsem čekal. Řekl bych, že ani moc nezaostává za flexou. Ke konci řezání ovšem už nemám dostatek místa ani na tu pilku, takže nakonec pokračuji jen se samotným listem v ruce (resp. v hadru). Po celodenní práci je tedy uříznuto a nyní už jen umístím prkna na podlahu a trůn je hotov.

Do teď jsem si na každý víkend na chatě plánoval co všechno musím dělat/udělat, ale často to dopadalo tak, že se to trochu zkomplikovalo a nedodělal jsem skoro nic. Tak s tím je teď konec. Od teď si nebudu plánovat nic :-) Nebo jenom minimum. A raději si začnu to chataření víc uživat a klidně dělat tak trochu jen to, so mě víc baví. Takže sem už nemám tolik co psát :-) Tohle je tedy tak nějak souhrn za celý květen.

Konečně jsem dořešil zámek ke dveřím. Ještě mi tam nepasovala klika a měnit jí za jinou se mi nechtělo, protože takovou, která by se tam hodila bych asi nesehnal. Pořídil jsem tedy kotoučovou brusku a kliku zbrousil na potřebný rozměr.

Začal jsem plánovat drobnou úpravu kuchyně. Je tam sice spousta polic, ale jen prostřední část je zavírací. Chtěl bych tedy dodělat nějaká ta dvířka. Trochu komplikací je, že je tam všechno křivý jak prase. Například vlevo a vpravo nahoře bych chtěl dát na horní polici dvířka s otevíráním nahoru. No, ale vlevo je u úplně horního prkna rozdíl tak 2 centimetry (a police pod tím je ještě křívější). Na této fotce jsem podložil vodováhu tak, aby byla v rovině :-)

Nevadí, nakonec to vymýšlím tak, že nahoru dám dvířka jen vpravo a vlevo udělám dvířka přes zpodní dvě police. Všechno si tedy měřím, abych následně nakoupil správný materiál.

Dál jsem začal kopat díru v místech, kde z chaty vede odpadní trubka ze záchodu. Abych podle trubky našel místo, kde je vlastně ukryta jímka (nebo to, co z ní zbylo). Ale brzy jsem s tím skončil, poněvadž mi praskla ručka na rýči. Dvakrát.  (Ručku jsem sice koupil novou, ale ta taky nevydržela).

No nic, následně kupuji krásný nový rýč Fiskars a ten už vypadá, že něco vydrží. Což ovšem neznamená, že bych s tímto kopáním následně nějak pokračoval :-)

Raději chodím třeba na ryby. Teda ne, že by se mi na Labi nějak extra dařilo. Zkouším ale i nějaké písáky v okolí a tam je to o něco lepší. Hlavně tedy jednodušší, ono tady to Labe totiž strašně valí, takže ani 100g olovo neudrží nástrahu na místě. Na jednom písáku mám hezký záběr na žížalu a když tu rybu dotáhnu ke břehu, tak jsem docela překvapený. Sumce jsem nečekal :-) Teda sumce, spíš takového 50 - 60cm dorostence, no, ale potěšil :-)

Nebaví mě nosit vodu v kanystrech od Labe. Našel jsem sice i nějaký vozíček, ale ten je skoro nepoužitelný. Zkouším tedy vymyslet, jak si to s vodou ulehčit. Nakonec vymýšlím skvělý plán. Pořídím několik sudů/barelů na vodu, které rozmístím na louku tak, abych postupně aku čerpadlem naplnil první sud, z něho druhý sud a z toho konečně sud u chaty. Budu postupně sudy stěhovat a nakonec budu mít vždy plné dva sudy. Taky bych mohl pořídit delší hadici a doufat, že to na tu dálku čerpadlo utáhne, ale z nějakého důvodu volím první možnost. Když začnu tuto přečerpávací akci, tak zjištuji, že to jde docela pomalu a že jeden sud = jedna baterka do čerpadla (naštěstí jich mám více). Ono teda toto (rychlost i spotřeba baterky) bylo způsobeno asi hlavně tím, že jsem měl čerpadlo přepnuté na nejnižší výkonový stupeň, aniž bych si toho všiml. Každopádně už přečerpávám další sud a libuju si, jak jsem to celé vymyslel. V tom doráží na svou chatu soused. A hned se mi snaží mé počínání rozmluvit. Chvíli se bráním, ale nakonec sám rád musím uznat, že natáhnout si hadici od čerpadla z jeho studny přímo k chatě bude přece jenom lepší. Takže za chvíli mám před chatou 3 dvousetlitrové sudy plné vody :-)

Potřebuju si udělat nějaké pracovní místo na počítač. Je tu starý stůl, přes který je igelitový ubrus. Po sundání ubrusu zjišťuju, že deska stolu je evidetně už měněná, taková poněkud zašedlá a ke stolu blbě přidělaná. Desku tedy přidělám pořádně a zbrousím. Po natření lněným olejem se hezky vybarví a trochu se sjednotí její odstín se zbytkem stolu. Řekl bych, že je to o chlup lepší, než igelit :-)

Pak potřebuji udělat rošty do postelí v zadním pokoji. Úplně tam chyběj a doposud tam pod starými matracemi byly takové staré drátěnky, prostě dost hrůza. Rošty dělám dělené na tři části, ať se dá pohodlně dostat k úložnému prostoru. Myslím, že budou dostatečně pevné i pro tlusťochy :-)

Dále jsem tenhle prodloužený víkend vyměnil konečně zámek ve vchodových dveřích. Nikoliv pouze vložku, ale i celý ten zadlabací zámek. Docela špatně se sháněl takový, který bude úplně ve všech rozměrech vyhovovat, ale nakonec se povedlo. Jediné, co nepasuje, je klika. V zámku je ta čtvercová díra snad 8 mm (jestli si to dobře pamatuju) a klika má cca 14 mm. Takže to nechávám zatím být, flexou se mi to bez svěráku nechce brousit.

No a co se týče záchodu, který neodtéká, tak tam jsem byl nucen přistoupit k nouzovému dočasnému řešení, Jako není to úplně ono, ale zase, kdo z vás má takhle prostornou toaletu? :-p

Tento víkend je pro mě na chatě docela krátký. V neděli potřebuju být brzo doma, takže pojedu hned ráno. No a páteční cesta je vždy trochu opruz, hlavně proto, že to mám přes Prahu přes celou Jižní spojku. Dnes je to ale extrém, kromě zacpané spojky jsou i nějaké kolony na D11. Takže to, co bez provozu trvá tak 1:20, je dneska skoro na tří hodiny. Takže z víkendu mi zbývá vlastně tak nějak jenom sobota.

Odhaluji studnu, abych zjistil, v jakém je stavu. No, horší to asi být nemůže, když si posvítím do roury, tak zjišťuju, že ani ne v metrové hloubce je prostě hlína. Z toho vodu asi už nikdy nedostanu :-) Taková malá vsuvka. V minulých kapitolách jsem zapomněl zmínit, že jsem se seznámil se sousedem z vedlejší chaty. Je to docela sympaťák, starší pán, jehož chata je ještě starší, než ta moje, nějak z třicátých let 20. století. Moje je prý někdy z roku 1947 nebo 48. No a s timhle sousedem jsem už párkrát popil (u něj v chatě nebo v hospodě) a pokecal. No a tenhle soused mi popisoval jak to tu s vodou momentálně je, když to shrnu, tak prý ideálně vrt do cca 70m hloubky. On sám má vrt 25 m a voda tam je, ale hodně špatná. Takže to, že u mé chaty byla kdysi voda v cca 5 metrech, je prý minulost a dávno to neplatí.

Jinak jsem si koupil někde v Albertu v akci "grilovací pánev". Myslím, že tam bylo, že je na indukci. Nicméně, když jsem jí dal na indukční plotýnku, kterou jsem zapnul na plný výkon, aby se pánvička pěkně nahřála, tak po cca 20 vteřinách to teflon poněkud vzdal :-) Těžko říct, zda za to mohla "kvalita" oné pánvičky nebo moje nezkušenost s indukcí :-)

Jinak podstatnou část soboty jsem strávil na rybách. Řeka furt docela valí, takže se nechytá úplně nejlíp. No a neberou, vůbec. Tak snad jindy :-)

Tento víkend to vypadá, že zde nejsem vítaný a chata se mi to snaží dát najevo všemi možnými prostředky.

Potřebuji opravit zámek u hlavních dveří. Ten co tam je, se prý, podle předchozího majitele, zasekává. A tak ho radši nezamykal (na dveřích jsou další dva visací zámky). Zkouším tedy při otevřených dveřích zámek zamykat a odemykat a opravdu se zasekává a někdy mi docela dost trvá, než se podaří zámek odemknout. Chci vyndat vložku zámku, ale nechce se jí ven. Bojuji s tím docela dlouho, až mi dojde trpělivost a přichází na řadu kladivo a šroub, přes který vložku nakonec vybouchám ven. Rozpadlou na tři kusy. Odhaduji tedy, že asi byla nalomená a proto se to zasekávalo a bude teda potřeba vyměnit jen tu vložku. Vložku přeměřuji, abych zítra mohl koupit novou.

Ráno v Hornbachu kupuji novou vložku, nějakou s vyšší třídou bezpečnosti, ať něco vydrží. A taky kumpuji krumpáč a rýč, ať můžu pokračovat v hledání studny. Novou vložku do zámku nainstaluji (šla tam dost ztuha, ale povedlo se) a asi 50x zkouším při otevřených dveřích. Občas jen velmi lehce jakoby zaškobrtne, ale beru to, že funguje dobře a s výsledkem jsem spokojený.

Pouštím se do hledání studny. Jdu po trubce, která vede pod chatu, trubka občas vede i pod kořenama, ale tak nějak postupuji. Na to, že je venku docela zima, tak se potím jako prase a po nějaké době si jdu do chaty odpočinout a napít se. Cestou zpět k lopatě, když procházím dveřmi, tak mi to nedá a, jen tak pro radost z nového zámku, dveře zvenku zavírám a zámek zamykám a odemykám...nějak to kurva nejde odemknout. Vůbec. Ať dělám, co dělám, prostě totál kouslý, klíčem jde otočit zhruba do úhlu, kdy by měl zámek začít hejbat západkou, ale ta je prostě zcela nehybná. Zkouším to dlouho, už mám ruce, prsty, celé otlačené, ale prostě to nejde. Ta původní vložka se sekala, když byl klíč zvenčí, ale když byl v zámku zevnitř, tak šla docela hladce. Nicméně dovnitř chaty se nemám jak dostat, všechna okna jsou zavřená a navíc jsem všude nechal okenice, přes které se k oknům stejně nedostanu. Kromě jediného okna do hlavního pokoje, kde mám okenice otevřené, ale to je docela vysoko (a navíc je stejně zavřené).

Vzdávám to a jdu volat zámečníka. Googlim různé zámečníky z Pardubic a z Hradce, kteří nabízejí pohotovost. Nicméně postupně zjišťuji, že zavolat si zámečníka nemusí být tak snadné, jak by si člověk představoval. Většina jich vůbec nezvedá telefon. Podaří se mi dovolat jen třem. První z nich prostě vůbec nemůže. Druhý by časově mohl, ale v Pardubicích jsou prý snad nějaké závody a snimi spojené uzavírky a on nestihl ráno přeparkovat auto a teď už prý nevyjede. Ale je ochotný a snaží se se mnou po telefonu diagnostikovat problém, nakonec to ale podle popsaných příznaků shrnuje jako větší problém, se kterým si jako lajk asi nemám šanci poradit. Třetí, kterému se dovolám, nemá čas, resp, je po klientech a mohl by se dostavit až večer (za cca 6 hodin od teď). V pokoji jsem před tím zapnul naplno plynová kamna, s tím, že to za chvíli ztlumím začínám z těch kamínek být poněkud nervózní (i když asi zbytečně, nic by se nemělo stát), ale čekat 6 hodin? Takže odmítám s tím, že se kdyžtak ozvu, když nikoho neseženu. Každopádně nesehnal jsem.

Už jsem zvenku zamčený tak 2 hodiny, mezi telefonáty samozřejmě zámek furt zkouším, ale neúspěšně. Tak nějak mě přestává napadat, co dál.

Uvědomuji si, že jsem nechal odemčený úložný prostor pod chatou, kde je uskladněn žebřík. Zkouším ho tedy přistavit k tomu jedinému oknu s otevřenou okenicí a lezu nahoru, ale zavřené okno se tváří zavřené docela dostatečně. Beru krumpáč a za pomocí páky a vhodným přizvednutím okna v pantech se mi nakonec podaří okno otevřít (z okna se vyvalí horko jak ze sauny, kamínka zjevně topí dobře). No jo, ale stejně, jak dovnitř? Uvědomte si, že se bojím výšek a navíc nejsem úplně atletické postavy, tohle není disciplína pro mě. Snažím se prolézt okolo opřeného žebříku dovnitř, nicméně břícho mě nepustí, vedle žebříku na něj není dostatek místa. Žebřík tedy více podkopávám a nakonec se dovnitř chaty ve zdraví dostanu. Ztlumuji kamínka a otevírám si pivo a trochu se vydýchávám, než půjdu zkusit zámek zevnitř.

Zkouším zámek zevnitř, ale je to totéž, jako zámek zvenčí. Prostě se ani nehne. Nejdříve přemýtám, jestli je lepší být uvězněn venku nebo vevnitř, ale pak se uklidňuji, že můžu otevřít okenice a okna ze předu chaty, kudy tak nějak asi vždycky vylezu/zalezu, než se problém vyřeší. Navíc nezmrznu a v noci se mám i kde vyspat. Prostě samá pozitiva a sociální jistoty. Jdu ještě udělat poslední pokus, tedy poslechnou známé moudro, že co nejde silou, to jde ještě větší silou. V chatě mám přístup k nářadí, taže beru do ruky sikovky, sikovkama chytnu klíč strčený v zámku a pořádně zaberu. Kupodivu to klíč vydržel a zámek se mi podařilo odemknout :-)

Po tomto vítězství si říkám, že pro dnešek už na všechno seru a půjdu na ryby. Ale ještě mi má Alza přivézt takovou menší ledničku. Takže na ní dělám místo (likviduji na pevno věstavěný stolek) a akorát to vychází, že už jí vezou. Domlouvám se s nima, ať nejezdí tou zablácenou polňačkou a jedu jim naproti do vesnice, kde ledničku přendaváme do 206 stěhováku.

Po vybalení a umístění ledničky na místo posbírám těch pár desítek kilo rybářské výbavy a jdu k hezkému vyhlídnutému placu, kde se bude fajn chytat. Když tam ale dorazím, tak zjišťuji, že voda docela teče, jakože hodně teče, hladina je o 2 metry nad normál a voda se valí tak, že jakýkoliv pokus o rybařinu je naprost nemyslitelný. Ok, dneska se chytat nebude. Seru na to, jdu zpět, odložím rybářskou výbavu a jdu do kilometr vzdálené vesnice do hospody na pivo. Hospoda má otevřeno, pivo mají, prostě hezký závěr náročného dne :-)

Neděli popíšu už jen stručně. Podaří se mi najít dekl na studnou a odkopat jí dokola, ale zatím jí neotevírám, nechávám to na příští týden.

Ještě potřebuji vyměnit žárovku v zadním blinkru auta, takže světlo vymontovávám a kromě žárovky blinkru měním ještě jednu další, která se mi rozpadla v ruce. Po namontování světla, když ho zkouším, tak všechno tak různě bliká a celé se to chová divně. Nakonec zjišťuji, že je cestou ke světlu někde upadlá zem. Nakonec nacházím, měním kus drátu a vše je OK. Při odjezdu domů se z motorového prostoru ozývají zvuky, které nevěstí nic dobrého, ale uvidim časem (časem to vede k definitivnímu konci tohoto vozu, ale to teď ještě nevím). Když přijedu po 120 km domů, tak vidím, že mi na autě chybí přední SPZ, takže zítra ráno mě čeká dopravní inspektorát.

Jo a záchod už neodtéká skoro vůbec, to je trochu nepříjemný problém :-)

Snad příště půjde na chatě už vše naprosto hladce :-)

Je velikonoční víkend, takže mohu vyrazit dřív. Jedu dvěma narvanýma autama. Kámoš JeD má dorazit a tak jsem mu do auta narval 5 ks matrací na postele. Z mého auta je také tak trochu stěhovák.

Dorážím nějak po poledni a zatápím v hlavní místnosti. Venku jsou 3°, takže v zadní místnosti je ideální teplota pro chlazení piva (jídla taky, no).  Jakmile dorazil JeD, tak mu dělám drobnou exkurzi po chatě a okolí a otevíráme první plechovky piva (ne nutně v tomto pořadí). Jdeme pro pár kanystrů vody k Labi. A pak se neúspěšně snažíme nalézt to, čemu původní majitel říkal studna. Nemáme vhodné nářadí (dětská lopatička, měkká jak papír, nefunguje úplně optimálně) a tak trochu hádáme, kde přesně by mohla být. Večer pak kalíme pivka a tak. Venku prší. Když venku prší dostatečně dlouho, tak prší i uvnitř. Ale není to velký problém, hrnců je tu dost :-)

Druhý den se jdeme podívat na střechu, jak vlastně vypadá. Tedy nahoru leze jen JeD, já jen nakukuju z žebříku (nemám moc rád výšky). JeD i přes pokročilou kocovinu zatíná zuby a z chaty ometá napadaný bordel - listí, žaludy, větve a tak.

Poté, co JeD odjede, tak začínám s debordelizací kuchyně. Vyhazuji hromadu bordelu, starého nádobí, z polic sundavám tapety, kterými jsou oblepeny a čistím je. A umísťuji výbavu novou.

Před odjezdem ještě vybaluji nové matrace do hlavního pokoje (v zadním to musí počkat na zhotovení roštů), aby se do přístě narovnaly.

Nějak začíná blbě odtékat záchod.

Auto je na cestu domů opět plné až po střechu, z role stěhováka je nyní v roli vozu popelářského :-)

Je sobota prvního dubna, ale není to apríl, opravdu jedu poprvé na svou novou chatu. Autem narvanym věcma. Různá nářadí, peřiny, povlečení, vařič, a tak dál, V první řadě ovšem kávovar :-) Jsem domluvenej se ségrou a švagrem, že se tam za mnou zastaví. Po ujetí zhruba dvou třetin cesty si uvědomuju, že jsem v druhém autě zapomněl plynová kamna a bombu k nim. Vzhledem k teplotám kolem nuly to holt otáčím a vracím se pro to. Volám ségře, ať nespěchají, nemusí nutně dorazit dřív než já :-)

Na chatu tedy nakonec dorážím s dvouhodinovým zpožděním a narychlo vynáším věci z auta, otevírám okenice, zapojuji to plynové topení a tak podobně. Jo, ještě opravuji světlo na záchodě, které jsem při nulté návštěvě vypnul tak, že už nešlo zapnout. Prostě vevnitř přemostím ten nefunkční šňůrkový vypínač, aby to fungovalo jen přes ten normální nástěnný.

Ségra s švagrem doráží asi hoďku po mě, tedy asi 5 minut po zapálení topení. Ségra držkuje, že je tam zima. Pak držkuje, že z jejich pokoje (který si vyhlídla podle fotek) chci udělat koupelnu. Dále držkuje, že se nechci vzdát pokoje vzadu, který si tedy vybrala za jejich pokoj teď. Následně držkuje, že se jí nelíbí prkénko na záchodě. I když ho totál vydrhnu a vypadá jak nový, tak držkuje. Je to prostě Držka. Přivezli s sebou grilované kuře, takže ho dlabeme z papíru, protože čisté nádobí není k dispozici.

Navečer, poté, co návštěva odjede, ještě stíhám zajet do Hornbachu nakoupit nějkaké věci jako nový sifon k umyvadlu v kuchyni, kanystry, čerpadlo a hadici na vodu z Labe, vysavač, štětku na hajzl a tak podobně. Následně si pak stelu postel a jdu chrápat.

V neděli se snažím odhalit, kde by mohla být ta původní vrtaná studna a kde by mohla být jímka, ale tak nějak docela marně. Pak také vyměňuji sifon u umyvadla v kuchyni. Původní byl takovej pochybnej a tekl. A nešel ani odmontovat (zarezlý ten středový šroub), musel jsem ho odřezat. Ale po výměně zjišťuji, že jsem si moc nepomohl, protože sice mám hezký nový sifon, ale ono to stejně v podstatě neodtéká, někde to bude ucpaný. Nanosil jsem nějakou tu vodu v kanystrech od Labe, aku čerpadlo překvapilo, je výkonější, než jsem čekal, načerpat 25l kanystr je otázkou pár desítek vteřin.

Odvážím plné auto odpadků, což se teď stane na mnoho dalších týdnů tak nějak standard :-)

Proč nultá? No protože se jedná jen o cca hoďku po předání klíčů, kdy jsem si jen vše trochu lépe prohlédl (než při prvotní prohlídce s kocovinou) a pro podporu paměti raději i nafotil. Spěchal jsem pak domů, zítra poslední den v práci a pozítří hurá do Thajska, tak musím stihnout nějaké to praní a jinou přípravu před dovolenou. První návštěva bude až po dovče, hezky včetně přespání, ať to stojí za to :-)

Na záchodě je světlo, které má zapínání takovou tou tahací šňůrkou. Ale kromě toho jde i přes normální vupínač na stěně. Povedlo se mi zhasnout zatažením za tu šňůrku, čímž jsem to vypnul tak, že už to nešlo zapnout :-)

Takže jen několik fotek ten den pořízených:

Je sobota večer a já se vrátil z hospody, přiznávám, né úplně střízliv. A jal jsem se znovu prohledávat inzeráty na chaty někde u vody. A na jednu novou jsem narazil (asi hlavně proto, že jsem při vyhledávání trochu přizvedl finanční limit). Chata 70 m vzdušnou čarou od Labe, v místech, kde Labe je ještě řekou a nikoliv plavebním kanálem.

Hezká stará dřevěná chata, 52 metrů čtverečních, elektřina, vrtaná studna, septik, co více si přát :-) Takže rovnou píšu mail na realitního makléře, kde se doptávám na nějaké podrobnosti.

Realitní makléř odpovídá na mail hned v neděli odpoledne. A pro jistotu za chvilku i volá. A rovnou se dohadujeme, že za dvě hoďky se potkáme na prohlídce chaty. Cesta je náročná, kocovina po včerejšku ještě neodezněla, je mi fakt blbě. Na místě se potkávám s realitním makléřem i prodávajícím.

Chatu prohlížím, doptávám se na některé věci a zjišťuji, že některé věci v inzerátu byly trochu nadhodnocené. Vrtaná studna znamená ručně vyvrtaná asi 5 metrů hluboká, s takovým důmyslným systémem zahrnujícím ruční pumpu (uvnitř hlavního pokoje chaty), kovovou nádrž na vodu, kam se voda čerpá a z níž se následně samospádem splachuje WC a teče voda do umyvadla v kuchyni. Tedy tak to bylo dříve, pumpa prošla mrazem, nefunguje a je odmontovaná. A voda (resp. studna) se už minimálně deset let nepoužává. Ze septiku je najednou jímka. Tedy vlastně jímka, která nemá dno :-)

Ale i tak se mi chata líbí, hlavně prostředí a okolí. A nějaké drobnosti se holt časem pořeší. V podstatě jsem už na místě rozhodnutej, ale beru si čas na rozmyšlenou. Posléze si uvědomuji, že jsem se z tou kocovinou na spoustu věcí zapomněl informovat a spoustu věcí si z prohlídky nevybavuju úplně přesně. Ale druhý den rozhodnutí koupit potvrzuji :-) A pak už vše probíhá velmi rychle. Jediné zdržení je s čekáním na zápis na katastru (je tam ze zákona ochranná lhůta). Každopádně za měsíc je hotovo, koupeno, zaplaceno, na katastru převedeno, klíče předány. Vše se stihlo jeden den před mým odletem na dovolenou. Takže mám na dovolené dostatečný důvod se těšit na návrat domů :-)