Aby bylo na čem opékat buřty, tak jsem minulý týden v pátek založil ohniště. Které se rozhodně osvědčilo, návštěvy si opékačku také pochvalují. Není nad to sedět venku, když už i počasí přeje. Ale i tento víkend jsem dostal chuť na pár buřtů, takže jdu rozdělat oheň.

Tento víkend jsem tu o den dřív. Vzal jsem si na pátek dovolenou, protože končí hájení dravých ryb, tak abych si zahájenou pořádně užil. Ve čtvrtek večer ještě chystám vercajk, včetně nějakého nového prutu a tak. Když tak sedím v pokoji s novým prutem v ruce a zkouším jeho pružnost, tak nějak neodhadnu vzdálenost od PC monitoru a špičkou do něj poněkud švihnu. No, nepřežil to úplně ve zdraví.

Ale co, část obrazovky je neporušená, takže nemusím hned letět shánět nový.

No a co zahájená? Jako docela jsem si to užil, i když Labe v okolí není úplně nejpřístupnější. Nachodil jsem hafo kilometrů a na většině míst se k vodě prakticky nedá dostat, jak jsou tu dost vysoké břehy. Ale pár hezký míst jsem našel. Zkoušel jsem i jedno slepé rameno labe, ale tam ani ťuk, ale celkově nějaká ta drobotina reagovala, malý bolen, okouni a hlavně hodně tloušťů. Několik věcí mi ale putování kolem vody poněkud zkomplikovalo. Nejdříve jsem si chtěl zkrátit cestu od toho slepého ramene k řece podél pole. Ale cestička vedla do ztracena, takže jsem se pak asi 100 m brodil vzrostlým obilím. Potom dál cestou okolo nějakých chat jsem se potkal se psem. Patrně nějaký kříženec, středně velký, s hubou rotvailera. Ten se postavil doprostřed cesty a dost přesvědčivě tvrdil, že je to jeho teritorium. Vrčel a štěkal opravdu dost výhružně. Stáli jsme proti sobě tak 2 metry, naštěstí jsem měl v ruce podběrák, takže jakýsi pocit, že když se do mě pustí, budu se mít čím bránit. Ale jako i tak ta minuta, dvě, než si ho přišel odtáhnout majitel, byla docela dlouhá :-) Pokračoval jsem tedy v rybaření, až jsem se dostal na místo, kde byl travnatý svah směrem k hladině, na něj jsem se postavil a začal chytat. Po chvíli jsem zjisitl, že je půda po uplynulých deštích o chlup víc promočená, než jsem myslel. Obě nohy současně se mi začaly rozjíždět směrem dolů k řece, až jsem neudržel balanc, spadl na prdel a i přes brždění rukama, nohama se sunul dál, až do vody :-) Ve vodě bylo v těch místech hezké blátíčko, takovéto, jak se do něja nohy zaboří a není pak vůbec jednoduché je vytáhnout :-) Ale nakonec se zadařilo se z vody nějak vyhrabat a pokoušet se tím svahem dostat zase nohoru. Ovšem ani poloha na kolenou a loktech nebyla dostatečná k překonání kluzkosti toho svahu. Nahoru jsem se tedy musel doslaova vyplazit. Terén u řeky vypadal, jako by ho rozrylo stádo prasat a já jsem vypadal jako to prase, komplet od bláta :-) Tímto tedy rybaření končím a vracím se zpět na chatu, mám to tak 5 km odsud. Cestou je naštěstí most, pod kterým je dobrý přístup k řece a do řeky (a není tam žádné bláto), takže tam dávám celkovou koupel. A když už tam jsem, tak ještě párkrát nahodím. Tloušti tady docela hezky berou :-) Už čistý tedy pokračuju domů a jsem rád, že jsem rád, trošku mě ta rybářská vycházka zmohla :)

Umístění chemického záchodu v zadním pokoji je fajn, ale asi by bylo lepší ho přemístit na místo nefunkčního záchodu. Přeci jen, pokud přijede někdo na návštěvu a bude obývat ten pokoj, tak by mu nemuselo být úplně nejpříjemnější, kdybych si tam ráno přišel posedět.

Musím se tedy nejdříve zbavit toho co tam je. Sundat mísu není žádný velký problém, to je za chvilku. Akorát kovová odpadová roura se bude muset nějak odříznout. Vede pod chatu a následně ven směrem k jímce. Pod chatou to ale v tomto místě není moc vysoké, veškerá práce tedy musí probíhat v poloze ležmo, což není tak pohodlné, jak se může zdát :-)

Beru flexu a jdu řezat. Po naříznutí trubky zkrz z ní začne vytékat obsah, který jsem takhle vysoko nečekal. Takže už neležím pouze v prachu a špíně, ale tak trochu i ve sračkách. Ok, jdu řezat výš. Jde to dost pomalu, ta trubka má stěny silné 10mm (jak později změřím) a tak u flexy ubývají rychleji kotoučky, než materiál té trubky. Ve chvlíli, kdy jsem zhruba ve třetině řezání (a několik kotoučků je fuč), tak zjišťuji, že jak je ta trubka blízko zdi, tak se dál flexou už prostě nedostanu, není tam dostatek místa. Po chvíli přemýšlení, jak pokračovat, vyrážím do Hornbachu koupit pilku na železo a zásobů listů do ní.

S pilkou na železo to jde překvapivě lépe, než jsem čekal. Řekl bych, že ani moc nezaostává za flexou. Ke konci řezání ovšem už nemám dostatek místa ani na tu pilku, takže nakonec pokračuji jen se samotným listem v ruce (resp. v hadru). Po celodenní práci je tedy uříznuto a nyní už jen umístím prkna na podlahu a trůn je hotov.